Kareshi Kanojo no Jijou

Kareshi Kanojo no Jijou

Bylo několik lidí s různými povahami a různými rodinami a ti se tak dlouho hledali, až se našli… aneb tak by se dal ve stručnosti shrnout celý děj postarší romantické podivnosti z dílny studia Gainax. Koho termíny postarší, romantický, podivnost či Gainax děsí, nemusí číst dál, protože to pravděpodobně bude přesně to, co si myslí, že to je.

Kare Kano Kare Kano Kare Kano Kare Kano Kare Kano Kare Kano

Inu, Miyazawa Yukino je normální středoškolačka. Tedy, pokud považujete za normální, že se do noci učí a mimo domov se přetvařuje, jen aby vypadala dobře, zatímco doma spílá, komu může, a snaží se co nejrychleji a nejefektivněji odstranit veškerou konkurenci. Nejde jí ani tak o to, aby byla dokonalá, vlastně by jí úplně stačilo, kdyby ji lidé neustále chválili, říkali jí, jak je úžasná, a… no, zkrátka jí lezli do zadních částí těla. Pro pozornost udělá Yukino cokoliv – dokud to ovšem není pozornost typu „líbíš se mi, nechceš se mnou chodit?“
Arima Souichirou je normální středoškolák. Tedy, pokud považujete za normální, že se do noci učí a mimo domov dělá hodného synka, jen aby se náhodou nestalo, že ho jednou vykopnou z domu (což mu, samozřejmě, vůbec nehrozí, ale pssst!). Taky je řádně zakomplexovaný, má strach ze zvuku kapek deště na kovových trubkách a neustále si v hlavě přehrává momenty, kdy ho někdo zranil. Ve škole je samozřejmě dokonalým vzorovým studentem, po kterém všechny jedou, ale on každou odmítne… dokud nepotká Yukino, která je skoro stejně dokonalá jako on.

Kare Kano Kare Kano Kare Kano

Bože, chill, co to sleduješ za příšernosti? Dovedu si představit, jak se mnozí z vás takto podivují. Vůbec by mě to nepřekvapilo, protože Kare Kano je do jisté míry příšernost. Ale pro mě rozhodně zajímavá. Nemá prakticky žádný pořádný děj a po prvních pár dílech, kdy se ti dva naprosto podle očekávání dají dohromady, nepřijde snad už žádný zvrat. Seriál těží ze své surrealistické atmosféry, kdy nahlížíte jednotlivým postavám do mysli a nikdy předem nevíte, co jim tam zrovna přeskočí. Upozornit musím na to, že když postava mluví sama pro sebe, mluví rychle a titulky se často nedají stíhat, protože tam běží několikery přes sebe. Nezoufejte ale, soustřeďte se zkrátka na jednu linii, protože nikdy nejsou tak důležité, abyste si to pak nemohli domyslet. Děj je jednoduchý a leckdy vám stačí i koukat na obrázky.
Chvíle, kdy nestíháte titulky, však střídají předlouhé scény ticha, nekonečné střihy a záběry na věci, které s dějem vůbec nemají co dělat (a po desátém díle si buďte jistí, že se ve vašich snech budou objevovat semafory). Tak trochu mi to připomíná styl Kurosawy – atmosféra je to vskutku typicky japonská.
Pak jsou tam i chvíle normální, kdy se normálně mluví a děj normálně probíhá. Efektivitu mají vysokou, většinou zaujmou pozornost a když se konečně zakoukáte a začnete přemýšlet, jak to asi bude dál, přijde buď chvilka šíleného monologu, nějaká absurdně bláznivá scénka či nekonečné ticho. Divákova trpělivost rozhodně dostane pořádnou lekci.
Velmi kladně hodnotím, že v některých věcech je Kare Kano mnohem víc pro dospělé než kterékoliv jiné anime ze školního prostředí, co jsem kdy viděla. Protože nechci spoilovat, nechám vás, abyste podrobnosti zjistili sami.
Příjemné jsou také charaktery. Ano, to, že se zde setkáte s klasickými stereotypy, na které narazíte v kdečem, je nezpochybnitelný fakt. V Kare Kano jsou však naprosto záměrně a to proto, aby si postavy samy ze sebe mohly dělat srandu. Proto, aby se tomu divák zasmál a řekl si „jo, tak tohle sedí.“

Kare Kano Kare Kano Kare Kano

Po grafické stránce je Kare Kano velmi rozporuplný seriál. Postavy jsou typicky Gainaxovské – pokud jste viděli jakoukoliv postarší (2002-) práci z tohoto studia, nejspíše se v nich najdete. Klasické velké oči, špičaté nosíky, ostré úhly a barvy, které se vyhýbají extravaganci. Co se prostředí týče – jak je celý děj prošpikovaný záběry a scénkami navíc, grafika si to kompenzuje tím, že nikdy nic navíc nepřidává. Často narazíte na postavy na jinak bílé obrazovce, místnosti a třídy nejsou ničím vyzdobené a když už na stěně náhodou něco visí, zrovna to v konkrétní scéně má svůj význam. Pokud nejde o záběry na cedule s upozorněním, aby si po sobě studenti uklízeli – na ty jsou zvláštní záběry pro zpestření estetického dojmu. Místem se rozhodně neplýtvá a mnohem spíš se pak stane, že ho zaplní hromady textu v kanji, v titulkách sice přeložené, ale problikávající tak rychle, že je opravdu nestíháte číst.
Ve chvíli, kdy chtějí tvůrci na něco upozornit, záběr se zastaví a grafika přejde plynule z barevného a počítačem upravovaného anime stylu do poctivě vykreslené mangy. Tenhle efekt se v Kare Kano objevuje často a já ho považuji za celkem příjemný.
Hudba je tak trochu retro. Opening je jakýsi průměr, do mp3 přehrávače bych si ho rozhodně nestáhla. Ending sice také ne, ale musím uznat, že se k anime hodí a v různých instrumentálních verzích jako hudba na pozadí zní docela příjemně. Ending samotný má také pokaždé jinou podobu, ať už jde o záběry, které při něm vidíte, či samotnou hudbu. Na svědomí ho mají Enomoto Atsuko a Suzuki Chihiro, někdy je zpívaný dvojhlasně, někdy jednohlasně, jindy ho slyšíte úplně beze zpěvu a 25. díl, který je tak trochu mimo samotný příběh, má dokonce ending úplně jiný. Zbylá hudba na pozadí nenadchne a neurazí, použitá je dle mého názoru celkem slušně.

Kare Kano Kare Kano Kare Kano

I když uznávám, že mnohým náročnějším divákům se Kare Kano nejspíš líbit nebude, mě tenhle jednoduchý, ale přece podivný seriál zaujal. Možná proto, že surrealismus je styl mně velmi blízký a děj tohohle dílka surrealistické prvky rozhodně nese. Musím však upozornit na jednu věc – pokud se vám více jak dvě minuty po skončení openingu bude zdát, že se děj opakuje, přepněte do půlky dílu. Pokud vám i pak budou scény blízké, přeskočte na další. Série má několik opakovacích dílů a pak jeden nebo dva, kde shrnutí zabírá polovinu epizody. 24. díl opakovací tak docela není, protože vás nechá nahlédnout na věci z trochu jiné stránky, ale vězte, že po několika minutách vám jeho styl začne pít krev, protože přímá řeč tam skoro není. Je-li vám to proti srsti, můžete ho přeskočit, jako ostatně kteroukoliv nezáživnou pasáž, všechno vám časem zaklapne samo.
Nezbývá mi, než vám popřát příjemné sledování.
(a čekám na vaše komentáře ;))

Kare Kano Kare Kano Kare Kano

4 komentáře u „Kareshi Kanojo no Jijou“

  1. Kare Kano je další z anime vytvořených podle mangy. Taky jsem začínala na anime, ale pak jsem zjistila, že se odklání částečně od mangy.
    Mně přijde začátek mangy a začáteční díly anime jako dobrá oddychovka… později v manze jsou vztahy a slovní výměny mezi postavami opravdu priceless :D … a to nepočítám tu „dark“ linii týkající se jisté postavy a jejího/jeho dětství. Děsně mě pobavil závěrečný volume XD … jak si tam Yukino a Asaba „hrají“ na mámu a tátu.
    Přiznám se, že pro mě je to srdcovka, Kare Kano mám docela hodně ráda… místy je to trochu švihlé, ale tak mile švihlé…

    OdpovědětOdpovědět
  2. Postarší? Já mám poslední dobou pro věci pod rok 2000 slabost a kupodivu jsem s nimi zatím udělala jen tu nejlepší zkušenost. Kam se hrabou dnešní novinky. Tohle je mi sympatické a jak jsem si právě zjistila, tak to je spojeno s Evangelionem, napadlo mě to hned, jak jsem na tom obrázku viděla ten semafor. Až se prokoušu zkouškama, tak tomu asi dám šanci.

    OdpovědětOdpovědět
  3. Tak mně se to anime líbilo, nebo tedy jeho první polovina. Vtipná, roztomilá, hezky romantická… Všechno bylo fajn, než se seriál přehoupl přes 13. díl a náhle byly všechny epizody rozbředlé a nudné. Dokoukala jsem to jen z principu, ale přesto si myslím, že minimálně za těch prvních 13 dílů to za podívání stojí.

    OdpovědětOdpovědět
  4. Sid: Ok, tak já tu mangu zkusím. :) Když se tak koukám na odpověď od Glad, asi jim prostě začala docházet nebo jí na ně naopak už bylo moc, tak to prostě odklonili.
    Beldaran: Tak se pak pochlub se zážitkem. :)

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *