O co jde?
Ayuzawa Misaki je děvče z chudé rodiny. Žije doma s maminkou a sestrou, nemá ani na to, aby si koupila něco pořádného na sebe, natož aby si mohla dovolit občas si povyrazit s přáteli. Aby pomohla své matce udržet domácnost, pracuje v Maid Café. Zároveň je to taky slušná feministka studující na škole, která byla ještě donedávna čistě chlapecká, takže ženského studentstva tam ještě tolik není. Misaki si ale starosti nedělá, místo toho se vrhne po hlavě do práce, usilovným snažením se dostane na pozici předsedkyně studentské rady (pro většinu studentů na této škole nepříliš lákavé místo) a z každého (chlapeckého) studenta, který podle ní dělá nějakou neplechu, div nevymlátí duši. Pro většinu chlapců se tak stává noční můrou. S prací pro studentskou radu, učením a brigádou v kavárně nemá prakticky žádný čas pro sebe.
Oproti tomu Usui Takumi je kluk z očividně bohaté rodiny, naprosto dokonalý a vynikající ve všem, aniž by se musel pořádně snažit, zato ale neskutečně znuděný. Jak již zákon shoujo mang káže, je taky nejoblíbenějším klukem na škole a denně za ním dobíhají děvčata s milostnými dopisy. Feministická Misaki mu ale poskytne příjemnou změnu a, jak další zákon shoujo káže, Usui za ní začne běhat jako pejsek.

Jak tedy vidíte, na první pohled jde o naprosto běžnou shoujo mangu plnou takové spousty cliché, že byste snad dokázali děj odříkat zpaměti (aniž ho předem znáte). A víte co? Na druhý pohled taky. A na třetí. To všechno by ale bylo v pořádku. Manga je vtipná, veselá, je znát alespoň minimální snaha o nějaký ten originální prvek, srdíčko pookřeje v romantických chvilkách, dobře se čte a dobře se na ni kouká. Kresba se navíc postupně zlepšuje – v prvních kapitolách vypadá Usui jak malé děcko, časem už získává rysy středoškoláka. Jeho dokonalost jde překousnout, není to tak strašlivě přehnané jako třeba Black Butler. Není to sice nic pro náročného čtenáře, ale dá se to číst a dá se u toho pobavit.
Problém nastává, jakmile se chcete podívat na anime. Manga sama už je poměrně dlouhá, dneškem čítá už 11 knih – 53 kapitol + nějaké speciály (kapitoly jsou taky celkem dlouhé). Na druhou stranu – pro tvorbu anime je to jako nic. Faktem je, že Maid-sama si získala popularitu docela rychle a anime se začalo plánovat brzy nato. Snaží se přesně držet mangy, jenže tvůrci se očividně bojí, že by jim mohla brzy dojít, takže se podíváte na dva díly a třetí už je filler. Momentálně je venku něco málo přes dvacet dílů, z čehož dobře půlka, když to zprůměrujeme, může být fillerová. V příběhu jsme přitom pořád na začátku, skoro nic se neděje. Atmosféra je jen slabý odvar toho, co vás čeká v manze, skoro žádné napětí, romantické chvilky působí tak nějak uboze. Zlatým hřebem toho všeho je pak grafika, která je naprosto otřesná. Postavy vypadají tak nějak normálně, průměrně, nic extra, prostředí ale vypadá, jako by ho kreslilo dítě v mateřské školce, a detaily? Tak o těch si můžete nechat zdát. Ani barvám se nepřikládala extra důležitost, jsou chvílemi vybledlé a když se to hodí, okolní postavy nejsou vybarvené vůbec. Hudba? Podprůměr. Rozhodně nic, co by stálo za to si stáhnout a dát do mp3 přehrávače.

Závěrem tedy – manga je pro uvolnění dobrá, s anime opravdu neztrácejte čas.

P.S. Kdyby se vám na těch scanech z mangy zdálo něco divného, vzala jsem je z online čtečky a promazala jsem text, aniž bych se nějak párala s ošetřováním kvality, takže omluvte ty fleky a rozostřenost.