Gravitation naposledy

Gravitation naposledy

Většina z vás už asi ví, že manga Gravitation už u nás vyšla celá. Acidburn dokonce napsal na otaku.cz podrobnou recenzi (mangu bral po třetinách), kterou jsem zběžně prolítla a zjistila, že má z Gravitation asi stejně rozporuplné pocity jako já. I přesto jsem se rozhodla napsat pár vlastních slov pro ty, které by to třeba zajímalo nebo na otaku.cz prostě nechodí (ale to se styďte!). Nebude to povídání o překladu, ačkoliv je možné, že pár postřehů z něj se tam objeví.

Manga a anime se v počátcích příběhu trošku liší, ale v základu jsou stejné. Šuiči (ano, zvykejte si, capartíci, mwahahahaha) se svým nejlepším přítelem Hirem chce prorazit v hudebním průmyslu, společně tedy vytvoří skupinu a pojmenují ji Bad Luck. Jakýmsi zázrakem (v obou případech se nám snaží namluvit že proto, že ten uřvaný prcek má vážně pěvecký talent) se dostanou k hudebnímu vydavatelství N-G, největšímu v Japonsku (ne, ve skutečnosti toto vydavatelství opravdu neexistuje, alespoň ne v takových rozměrech, abych ho znala). No a když má Šuiči sepsat text, nešťastnou náhodou se papír s ním dostane až ke slavnému spisovateli Eirimu Jukimu s egem vyšším než Tokyo Tower a jazykem ostřejším než nejostřejší samurajský meč. Šuiči se dočká kruté kritiky a aby toho nebylo málo, ještě se do toho blonďáka zamiluje.
Potud se shodujeme, potud to známe všichni. Shodují se i manga s anime. Zůstává i Šuičiho boj o Eiriho lásku a Jukiho temná minulost. Zůstává ztělesněná nervozita – producent Sakano, agresivní americký manažer K i zženštilý, ale přesto neskonale děsivý svérázný ředitel Tóma Seguči se svou bývalou kapelou, Nittle Grasper. Jenže z nějakého prapodivného důvodu si tvůrci anime vybrali mnohem lepší způsob, jak příběh divákovi podat. Vzali prostě tyhle všechny postavy a jejich vztahy, přidali k nim barvičky a hudbu a vytvořili krátké dvanáctidílné miloučké anime s výborně vyřešeným koncem. Žádné komplikace, žádné zbytečné šílenosti. No ano, šílenosti tam jsou – koho by napadlo převlékat se za banán či kufr? Jak se může stát, že Šuiči skočí z letícího letadla, zapomene si rozepnout padák a jediný, kdo to schytá, je střecha a pódium klubu, kam právě spadl? Ale to všechno je ještě pořád v mezích, v rámci jisté nadsázky a potřeštěného humoru, který ke Gravitation patří. O čem mluvím já, jsou opravdu zbytečné šílenosti. A tady manga naprosto selhala.

Gravitation Gravitation Gravitation

Zhruba v polovině mangy, tedy v šesté, možná sedmé knize, autorce začnou docházet nápady. Čtenář si toho všimne prakticky okamžitě, ale autorka se ještě chvíli snaží, takže knihu neodloží a čte dál. Co kdyby autorku náhodou zase osvítil nějaký kreativní duch? V osmé knize neznalého čtenáře nenadálý Šuičiho „únos“ překvapí, člověk, co viděl anime, si nejspíš řekne „aha, tak tady někde se asi děj mangy a anime zase spojí“. A stále ještě nás čtení natolik motivuje, že otevíráme další knížku. A tady přichází krize.
Devátou knížkou počínajíc se manga zvrhává v něco absolutně nerealistického. Nadsázka končí, humor končí, najednou čteme nějakou šílenou smysl postrádající parodii a netušíme, kam se děj ubírá. Autorka začíná vařit z vody. Omylem se jí povede zakomponovat do děje jednu či dvě zajímavé a perspektivní postavy, se kterými však nakládá jak nešikovný začínající tenista s ubohým míčkem – pinká je sem a tam a má problém se do nich vůbec trefit. Ocitáte se najednou ve světě, kde se pohybuje obří trysková panda, která má schopnost procházet mezi dimenzemi a zjevovat se pravděpodobně i na několika místech najednou. (To vám tam sice neřeknou, ale ono to jinak zdůvodnit nejde.) Taky si vybírá, kdy se bude ovládat sama, a když se neovládá ona, ovládá ji šílená Američanka – a jestli jste si někdy mysleli, že K je šílený, přehodnoťte. K je vlastně naprosté neviňátko. A kdyby vám to náhodou nestačilo, tak Murakami se začíná ztrácet i ve svých vlastních poznámkách (ano, zpočátku mi přišlo, že trochu mele z cesty… ale zpočátku se mi to asi jen zdálo… protože co by pak musely znamenat ty její komentáře ke konci?). Postavy se chovají proti své vlastní přirozenosti a charakteru a to příběhu ubližuje snad úplně nejvíc, protože právě na nich byl celý postavený.
Úplný konec – myslím tím konec dvanácté knížky – je zase celkem příjemný, bohužel však požitek z něj kazí celá první polovina a vůbec to, proč tam takový konec vlastně je. A to nejhorší na něm je, že spousta lidí se k němu ani nedostane. Dělala jsem takový miniprůzkum a nejen že poslední díly Gravitation si moc lidí koupit nechce, ale většina si je ani nepůjčí, protože zkrátka nemají zájem mangu vůbec dočíst. A nejde se jim moc divit.
Druhá stránka věci je, že když si knížku vystříháte, můžete si udělat nádhernou nástěnku (ale ne že to pak uděláte a vymluvíte se na to, že vám to poradila chill!), protože nejen že se opravdu výrazně zlepšila v kreslení, ale pořídila si i pár šikovných asistentů, kteří mangu po grafické stránce dotáhli k dokonalosti. Přibývá nám stupňů šedi, jemných přechodů a pomalu můžeme dát sbohem i kostrbatým linkám. Oči postav se prohloubily, postavy zkrásněly, v prostředí přibylo prvků, které mohou zaujmout vaši pozornost. A když si poctivě čtete všechny autorčiny poznámky, můžete si všimnout, že pozadí se stalo její noční můrou.

Gravitation Gravitation Gravitation
Ukázky jsem si vypůjčila z webu Zoneru. Pro srovnání – Kniha 1, 7, 12.

Celkově tedy ke Gravitation:
Anime doporučuji rozhodně, ostatně tu na něj mám recenzi (ač starou, ale trochu – ehm, trochu hodně – předělanou). Nechci říci, že bych mangu vůbec nedoporučovala. Minimálně prvních pár knih je skutečně úžasných, humor je příjemný a anime si doplníte ještě o pár hlášek a sladkých scén. Nevýhodou (a to jsem také od čtenářů slýchala často) je, že se vám budou plést postavy, protože kresba je v každé knize trochu jiná. Autorka ráda zkouší jiné styly a nebojí se je zkoušet přímo na díle, které vydává pro veřejnost. Do dalších dílů radím se alespoň podívat. Možná si zkuste postavy, které vidíte na obrázcích ve dvanácté knize, dosadit do prvních dílů, a vyjde vám z toho takřka dokonalá manga.
Co radím rozhodně nezkoušet – Gravitation remix, megamix a jakýkoliv jiný mix, co byl vydaný. Pozvracíte se pokaždé, když si na to vzpomenete. Gravitation ex nechám na vás, je to volné pokračování, četla jsem z něj asi deset kapitol a vůbec jsem nepochopila, o co tam vlastně jde. Panda je tam bohužel stále, Rjuiči se chová divně a z Eiriho je mamlas. Toliko k titulu, který mi do jisté míry změnil život.

5 komentářů u „Gravitation naposledy“

  1. Pamatuju si, jak jsme zrovna toto téma řešily ještě s nějakou zvláštní osobou, která měla dojem, že v díle 7 to začíná nabírat grády a do jedenáctky je to úplně nejlepší, na sraze. Tenkrát ještě nebyla venku kniha 12 a tys říkala, že právě až ten konec dvanáctky je zase fajn. Od té doby jsem se snažila ke Gravitation spoustakrát vrátit, ale zamrzla jsem v půlce devítky a nemůžu se donutit dát tomu ten čas a číst dál – tím ti krásně potvrzuju čtenářskou statistiku :-D. Bojím se, že si dalším čtením zkazím i dojem z anime, které jsem prostě milovala. A ta panda je fakt děsná… Vidím to tak, že Murakami v půlce začala fetovat a pomocníci ji neudrželi dál od tužky a papíru…

    OdpovědětOdpovědět
  2. No, já se hlavně docela divím, že jí to vydali. I když dneska už asi projde fakt cokoliv…
    Jen já kdybych byla redaktor, tak bych se asi snažila nějak udržet autora u toho, co zamýšlel původně a co se stalo tak populárním.
    A vidíš. To moje spolubydla zase zamrzla v půlce desítky a taky se ne a ne pohnout dál. Každopádně mně to dojem z filmu nezkazilo – prostě jsem se přesvědčila, že tvůrci anime tentokrát odvedli mnohem lepší práci než autorka. :)

    OdpovědětOdpovědět
  3. Já teda přečet (a koupil, čehož teď zpětně trochu lituju) mangu v němčině, a kupodivu robotická panda byla jediná věc co jí pro mě držela po … Shuichiho odletu do USA nad vodou. Ta a K… A možná ještě Yoshiki.
    Jináč s recenzí souhlasím, možná dodám že OAV je taky celkem kvalitní jednorázová (ale recyklovatelná) vymývyčka reality z mozku :)

    OdpovědětOdpovědět
  4. Tak to se trochu divím, ale proti gustu žádný dišputát. :)
    Nj, OVA jsem zapomněla zmínit, to bylo celkem milé. :)

    OdpovědětOdpovědět
  5. Hm… Gravitation bylo první s-ai semínko, které bylo do mě zaseto. Tím myslím anime. Bylo relativne vtipné a milé, ačkoliv sem ty Šuičiho (píšu ho správně?) oblečky občas nezachápala – tedy… asi mám trochu jiný typ humoru. =D =D =D

    Co se týče mangy, tam jsem četla jenom pár prvních dílů, k pandě (nebo k čemu to) jsem se nedostala. =D

    Tak či onak ale s tebou vcelku souhlasím (až na ty pozdější díly – o těch nic nevím). Pěkná recenzička. =)

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.