Malá Ponyo si k tomuto účelu vybrala Sousukeho, vcelku obyčejného chlapce, který se svou matkou bydlel na útesu nad mořem. Ponyo je – my vlastně ani nevíme, co je Ponyo zač. Jakási zlatá pseudorybka v noční košilce vychovávaná na dně moře tvorem, kterého můžeme nazvat třeba vodníkem. Stejně dobře bychom ale mohli nazvat například aktivistou ze strany Zelených, stačí se zamyslet nad smyslem činností, které tam v temných mořských hlubinách právě páchá. Mezi politiky a anime postavami je bohužel jeden velký rozdíl. Anime postavy jsou totiž poučitelné.
Ponyo se tedy rozhodne vymanit se z vodníkova podmořského zajetí a vyplavat na povrch k Sousukemu, který si ji, jakožto správný zvědavý malý klučina, ihned přivlastní. Nebylo by to ale žádné dobrodružství, aby se obešlo bez komplikací, přichází tedy řada na vodníkovu „živou vodu“, aby Ponyo přivedla zpět. Jenže milá Ponyo, coby první suchozemská ryba světa, si něco takového samozřejmě nemůže dát líbit.


Již ze shrnutí vám nutně musí být jasné, že jsem při sledování Ponyo jen valila oči. Hayao Miyazaki mě ve svých filmech povětšinou překvapuje právě tím, jak všechno krásně zapadá, jakých detailů si člověk může povšimnout a jak jsou jeho díla propracovaná. Ponyo je… jiná. Možná je to i tím, že je jednoznačně pro výrazně mladší věkovou kategorii než třeba Princezna Mononoke nebo Naušika, ale dle mého názoru i tak postrádá jakýsi důležitý faktor, který v těch ostatních filmech je.
Stejně jako dva již zmíněné filmy, Princezna Mononoke a Naušika z větrného údolí, je hlavní myšlenka Ponyo ekologicky laděná. Přináší nám však něco zcela nového, nápad, který pravděpodobně odpovídá na výkřiky dnešní doby. Totiž to, že lidé, kteří jednají „v zájmu přírody“ a snaží se zabránit lidstvu, aby zničilo svět, v němž žije, nemusí vždy býti prospěšní. Naopak, činnost takových lidí může být silně kontraproduktivní.
Na druhou stranu, díky tomu, že katastrofa, kterou náš milý vodník způsobí, dosahuje vskutku apokalyptických rozměrů, měla jsem chvílemi pocit, že koukám na podivnost typu Armageddon nebo Den poté. Události, které přišly pak, mi díky tomu přišly tak nesmyslné, že ani fakt, že se jedná v podstatě o pohádku, je nedokázal dostatečně omluvit.
Snad bych Ponyo dokázala její apokalypsu odpustit, kdyby alespoň drobné detaily, kterých si velmi ráda všímám na filmech studia Ghibli, byly v pořádku. Graficky bylo v pořádku vše. Fakticky bohužel už ne. Milá Ponyo je totiž nejen ryba suchozemská, kromě té, a pak taky mořské, kterou byla původně, je i rybou sladkovodní. Při scéně, kdy se Sousukemu vylije voda z kyblíku, on neváhá a natočí Ponyo vodu z kohoutku, načež naše milá Ponyo se v ní začne nadšeně ráchat, jsem zůstala zírat s ústy dokořán.
Pak se zde vyskytuje ještě jedna možná ne tak úplně chyba, ale minimálně věc k zamyšlení. Ať už je Sousukemu sedm (to si pamatuji z titulků) nebo pět (to je na wikipedii; bohužel si nepamatuji, ve které části filmu o tom jeho matka mluvila a co v originále vlastně říkala), stále je to věk velmi nízký na to, aby dokázal učinit tak velké rozhodnutí, jaké se po něm v závěru filmu vyžadovalo. Smutné mi na tom přijde to, že Miyazaki obvykle takovéto věci neopomíjí.

Přejděme nyní k těm pozitivnějším věcem. Na začátku jsem zmínila, že mezi ekologické myšlenky přináší Ponyo něco nového. Líbí se mi ona inspirace dobou. Hned po ní ale musím pochválit i postavy a jejich charakterové zpracování. Jednají racionálně, i když občas trošku divoce, divák k nim přilne a stane se na chvíli tak trochu součástí jejich světa.
V každé z ghibliovek jsem měla možnost se setkat s jiným způsobem života, jiným typem rodiny a jiným prostředím. Bylo tomu tak i zde. Stejně jako u těch ostatních to působilo velmi domácky a přívětivě. Milá atmosféra, která je cítit pohodou skrz naskrz. A ať už přijdou jakékoliv problémy, vždy se dá najít řešení. Vpravdě je možná ten vždy-pozitivní způsob uvažování nepodobný realitě, poskytuje ale spoustu prostoru pro příjemnou relaxaci.

Co bych tak řekla na závěr? Podívejte se na Ponyo. Fanoušci Ghibliovek, sražte svá očekávání – možná ne úplně na minimum, ale rozhodně o hodně dolů – a budete nadšení.