Dennou Coil

Dennou Coil

Svět kolem nás se příliš nemění, ačkoliv žije vlastním životem a stárne. Ironické na tom je, že se mění právě ty věci, které životem nedisponují. Svět se pouze vyvíjí. Lidé mají bohužel tendence se nudit a chtít od života čím dál víc. Proto vynalézají a vynalézají… a často vůbec netuší, co všechno takovým vynálezem vlastně mohou způsobit.

Samozřejmě že pokud chce být člověk moderní, musí využívat moderní prostředky a zkrátka nosit to, co se zrovna nosí. A protože jakýsi chytrý pán ještě s několika dalšími téměř bezvýznamnými lidmi vynalezl chytré brýle, které vás naučí vidět svět jinak, než jak ve skutečnosti vypadá, začaly se nosit brýle. Mohli bychom tomu jednoduše říkat virtuální realita. V Dennou Coil je všechno dennou – cyber. Cyberbrýle, cybersvět, cybervnímání, cyberprostor. A pak, z nějakého podivného důvodu, obsolentní prostor. Zkrátka a dobře, když si nasadíte brýle, uvidíte věci, které byste jinak neměli šanci vidět. Můžete si třeba pořídit cybermazlíčka, dokonce i takového, který stárne a chová se jako skutečný mazlíček. A do takového cybermazlíčka si můžete třeba nainstalovat plugin, který bude monitorovat okolí.

Okonogi Yuuko neboli Yasako žije právě v takovém světě, kde teenager bez brýlí a cybermazlíčka je úplná nicka. Brýle samozřejmě nosí a nemá příliš ve zvyku je sundávat. Koneckonců, brýle znamenají přístup k internetu, poště, telefonu, pouhým okem neviditelným věcem a také k dobrodružstvím. Přitom jsou zdánlivě neškodné. Porazí-li vás cyberauto, nezraníte se. Sežere-li vás cyberpříšera, nic se vám nestane. Zasáhne-li vás cyberstřela, maximálně se vám na chvilku trochu rozostří obraz. V rámci cybersvěta mohou ale věci zanikat i vznikat, zaútočí-li tedy na Okonogiina cybermazlíčka jakási cybersubstance nazývaná illegal, může cybermazlíček zemřít. To Yuuko samozřejmě nechce, nechá si tedy pomoct od první osoby, kterou potká – panovačné ale přátelské Fumie. Velmi zvláštní shodou náhod se těm dvěma přihodí, že skončí ve stejné třídě. Další velmi zvláštní shodou náhod je, že v té třídě skončí i jejich zdánlivě úhlavní nepřítelkyně, která se opět velmi zvláštní shodou náhod jmenuje taktéž Yuuko. Ale co čert nechtěl (přece jen jsme v poměrně akčním anime), z jejich zdánlivě nevinných hrátek v cybersvětě se nakonec stane boj o holý život. V každém programu se totiž vyskytne nějaký ten bug. A když je program nový, je jich tam jak máku.


Musím vás předem varovat. Tohle anime je šedivé. Je tak šedivé, že siví holubi by se mohli jít zahrabat. Můj blog nemá ani polovinu šedivosti téhle série. A co je na tom nejhorší – příběh Dennou Coil je úplně stejně šedivý jako jeho obraz. Ten faktor šedivosti, i když se vám to nemusí zdát, je pro něj celkem podstatný a charakterizující. Není-li anime šedivé, pak to rozhodně nemůže být Dennou Coil.
Vezměme to ale pěkně od začátku. Před každým dílem vám hlavní hrdinka, a v jednom případě bratr Fumie, poví nějakou městskou legendu, která následujícímu ději položí základ. Ačkoliv legendy neobsahují žádnou krev, usekané hlavy, stříkačky a noční tramvaje, budou se vám často zdát děsivější než ty, které už znáte. Dávají ale příběhu život, dokreslují náčrt společnosti, jejího uvažování a smýšlení. „Říká se…“ začínají.
V Dennou Coil je společnost poměrně silné slovo, už jen samotný podtitul, Coil, a Circle of Children, tomu napovídá. Celý příběh o ní vypráví. O interakcích, o věcech, které jsou v módě, o tom, co si kdo myslí, jak je jedinec bezvýznamná a přece tak podstatná součást společnosti… a pak také o generačních problémech.
Smutné na tom je, že ač jsem v Dennou Coil ještě dlouho po začátku viděla velký potenciál a měla jsem z něj přesně ten pocit, že zahrnuje komplexitu celé společnosti a světového rozvoje, i když to ukazuje jen v malém měřitku, samotná hlavní myšlenka děje, kterou divák odhalí úplně na konci, mě docela zklamala. I když možná ne tolik jako nekonečný dialog dvou hlavních postav, jímž se prokousat bylo asi tak snadné jako sníst polévku vidličkou. Pokud si však odmyslím ten, zbyde mi poměrně věrný náhled na svět, avšak v takovém podání, že lidé, kteří se od reality snaží utéct, by v něm pravděpodobně našli útěchu. Možná za to může fakt, že Dennou Coil se snaží propojit právě vnímání virtuální reality s vnímáním skutečného světa. A co si budeme povídat, tyto problémy už začínají být aktuální.
Pokud hledáte něco, na co by se dobře koukalo – myšleno tím po vizuální, grafické stránce líbivého, pak vám DC nedoporučuji. Zvířata a postavy jsou tu vysloveně deformované a to i na poměry anime. Částečně to vynahrazuje grafika prostředí a některé animace, i když v určitých chvílích jsem si říkala, že i malé děcko by to nakreslilo lépe.
Naopak po hudební, respektive zvukové stránce se mi líbilo opravdu hodně. Nečekejte žádný úžasný soundtrack, který si budete moci pustit, když budete mít náladu na něco opravdu artového, spíš velmi zajímavé využití hudby a zvuků. Opening i ending už mám ve svém mp3 přehrávači, i když nepopírám, že jsou to takové klasické anime kousky a nemusí ladit úplně každému.


Celkově vzato je DC anime pro náročnější diváky, ale rozhodně ne pro ty, kteří s anime ještě nemají žádné zkušenosti, pro ty by to byl minimálně po vizuální stránce skutečně šok. Doporučila bych jej spíše těm, kteří si potrpí na vývoj děje, než lidem libujícím si v prakticky neměnící se atmosféře. Zpočátku se příběh zdá vskutku komediální, postupem času ale potemní a v druhé polovině už se příliš nenasmějete. Buďte připraveni na konec, je opravdu zdlouhavý a kdyby ho zkrátili tak o jeden či dva díly, podle mě by nic nezkazili. A pokud ho přece chcete dokoukat a po žádných zdlouhavostech netoužíte, můžete se těmi dialogy prostě proklikat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *