Můj příběh

K napsání tohoto článku jsem se odhodlávala dlouhé roky. Není lehké psát svůj vlastní příběh bez přikrášlení. Není lehké prezentovat svoje vlastní pocity tak, jak je opravdu cítíte. Není lehké uznat, že jste v životě udělali nějakou kardinální chybu. A zejména pak není lehké psát o lidech, které milujete, a připustit sobě i zbytku světa, že vám ublížili. Není to lehké, protože se snažíte přesvědčit sami sebe, že jste jim odpustili, ale přitom víte, že ve vás zůstává bolest a pocit křivdy.

Vím, že každý dělá chyby. Já jsem dozajista ublížila spoustě lidí. Někteří v sobě tu křivdu možná mají dodnes.

Mně, ač ji neskonale miluji, ublížila moje rodina. Věřím, že všichni jednali podle svých nejlepších úmyslů. Že se o mě starali, jak nejlépe uměli. V žádném případě na ně nechci házet špínu. Ale abych svůj příběh mohla vylíčit tak, jak ho skutečně vidím, musím zmínit i jejich chyby. Pokud si tohle někdo z mých rodičů přečte, prosím, ať čte až do konce. Snad pochopí. A snad pochopí i to, že samotné napsání a zveřejnění tohohle poměrně choulostivého příspěvku je pro mě opravdu důležité.

Představuji vám tedy svůj příběh.

číst dál »