Raethai – kapitola dvanáctá: Vlčí úděl

Do sklepení Jorrvaskru zvuky okolního světa nedoléhaly. Raethai neslyšela šumění listí ve větru ani tiché zurčení vody proudící celým městem od Dračí síně. Přesto ale cítila, jak se země chvěje. Jak sténá pod tíhou vichrem namáhaných staveb, jak se všechen život, který ji prostupoval, zmítá neklidem. Přes tiché oddechování okolo spících Družinic a hlasité chrápání, doléhající k ní z vedlejšího pokoje, zaslechla dvoje plíživé kroky. Jedny byly ladné a elegantní, jako kočka pátrající po kořisti. Druhé rázné a rozhodné, jako vlk připravený na divoký hon. Raethai se rychle naučila rozeznávat členy Družiníků podle chůze. Tohle byli Aela a Skjor vyrážející na noční lov. Nebylo to zdaleka poprvé, co ti dva opustili Jorrvaskr, jakmile první slavík pozdravil vycházející měsíce. Tentokrát však v rytmu jejich kroků zněla neobvyklá naléhavost.

číst dál »