raethai_cover_v02

Raethai – kapitola desátá: Ještěří souboj

Poznámka do začátku: Řevy jsem nepřepisovala do české transkripce, protože jsem neměla tušení, jak bych přepsala zdvojené samohlásky (hlavně oo, které se čte jako ú). Takže jsou prostě tak, jak byly v originále.


Cesta do Bílého průsmyku ubíhala hladčeji, než Raethai očekávala. Faendal i Sven se ukázali být užitečnými společníky na cesty. Zatímco Faendal používal svoje vybroušené elfské smysly, aby skupinu uchránil před březí medvědicí nebo našel tu nejschůdnější cestu, Sven tu a tam odstranil balvan či kládu, které jim cestu blokovaly. K Raethaiinu překvapení oba dva většinu cesty mlčeli, stejně jako ona, a když už došlo na hovor, mluvili stručně, k věci a nehádali se. Argoniánka si toho velice cenila.

Horský pás dělící Vorařovské údolí od plání Bílého průsmyku překročili za svítání. Raethai se na chvíli zastavila a zahleděla se do dáli. Přes svou zdánlivou monotónnost měly pláně kouzlo, které nedokázala popsat. Nesčetné keříky a traviny neustále čechral vítr a mezi nimi se proháněli sobi. Tu a tam se v mdlém ranním světle třpytilo jezírko nebo pás řeky či potoka a mezi nimi ve značných rozestupech stály osaměle farmy a mlýny, ale také jedna polorozpadlá strážní věž. Nad tím vším se jako bezvěký strážce tyčilo město Bílý průsmyk korunované Dračí síní, sídlem jarla.

číst dál »