Spíš než recenze tohle bude stručný (!) nažhavený report z mého sledování s jedním jediným cílem - udělat jasnou čáru mezi anime a mangou. Ti, kdo sledují Kaichou wa Maid-sama a nečetli mangu, ti, kdo uvažují o tom, jestli se začít koukat na anime, ti, co přemýšlejí, jestli radši barevnou a pohyblivou variantu nebo nějaké to počtení, věnujte, prosím, pozornost následujícímu textu.

Na ToGetHer jsem se podívala díky Nime. Ta se na to podívala díky Gladness. Obě o tomto taiwanském dramatu napsaly velmi pěkně a pochvalně. Zpočátku jsem si říkala, že až to zkouknu, nebudu psát žádnou recenzi ani dojmy, protože holky už za mě všechno napsaly. Ale mýlila jsem se. Ráda bych ToGetHer předvedla zase z trošku jiného úhlu pohledu.

Woe. Ne, nebude to o sexu. Abych pravdu řekla, sem měl přijít vlastně úplně jiný článek, ten vás ale čeká později. Kdyby se vám náhodou zdálo, že nějaká část tohohle příspěvku nedává smysl, klidně se mi vysmějte a vpalte mi to do očí. Je to dost možné, momentálně jsem totiž ve velmi... řekněme ubohém stavu. A když jsem si šla udělat čaj, zapla jsem si otevřenou prázdnou konvici...

Dlužím vám minimálně jeden report. Proč tu ještě není? Ne, neměla jsem napilno. Učit bych se sice měla, ale moc to nepraktikuji. Snad již brzy začnu. Zkrátka jsem byla líná. Četla jsem si, hrála jsem hry... a v sobotu jsem odjela na úžasnou manga-fan chatu s Jarníkem, Lusi, Hejtym, Drowíkem a v neděli se k nám připojil i ledman. Díky jim, bylo to tam skvělé! Ale teď už k předminulému týdni a Advíku... a upozorňuji, bude to dlouhé a nebudou obrázky!