Tak proběhl Animefest 2012. Ani nevíte, jak ráda bych teď napsala ten nejpesimističtější report tohoto vesmíru plný blitek o tom, jak je můj život na houby a jak jsem se na Animefestu složila z toho, že mi jistá vyučující dělá ze života peklo, díky čemuž na školu nemohu zapomenout ani při spánku, ani na Animefestu při přednáškách, a jak mi celý zážitek z AF zkazil fakt, že si spolubydlící pozval do bytu bandu kreténů (no, abych zase neurážela, většina z těch lidí byla v pohodě, ale našli se takoví...), kteří jej div nesrovnali se zemí (nebo alespoň s pátým podlažím) a díky nimž máme průšvih takových rozměrů, že si nejsem jistá, jestli se nakonec nebudu muset za poslední čtyři roky už pošesté stěhovat (ani jednou to přitom nebylo mou vinou). Ale ne, já se teď zapřu a napíšu vám report o tom, jak byl Animefest fajn, jak orgové byli v pohodě a jak jsem potkala spoustu skvělých lidí. Proč? Protože Animefest byl fajn, orgové byli v pohodě a potkala jsem spoustu skvělých lidí.

Když jsem teď pomáhala s pár drobnostmi k překladu filmu Bungaku Šódžo (Knihomolka), který se bude promítat na Animefestu, narazila jsem na báseň od Kendžiho Mijazawy, která mě nehorázně zaujala. Ve filmu z ní bude jen kousek, tak jsem si říkala, že bych ji sem hodila přeloženou celou (možná i jako motivaci pro případné návštěvníky :)). Překlad sice nepasuje úplně přesně na slabiky, ale dala jsem si celkem záležet, tak snad se bude líbit.

Většina z mých přátel ví, jak náročné je být studentem, zvlášť pokud bydlíte daleko od domova. Už jsem si zvládla obstarat pravidelné praní (dokonce ještě předtím, než jsem měla k disposici pračku), bydlení na tichém místě je problém, ale když se hodně snažíte, tak to taky jde, na spolubydlící holt musíte mít štěstí, ale do jisté míry i to lze ovlivnit (nejlépe pak tak, že si ve finále najdete někoho známého, komu důvěřujete, a s tím se nastěhujete do nového). Co mi dělá velké potíže, jsou peníze - nemám o ně vysloveně nouzi, ale že bych hospodařila na výbornou, to se říci nedá, zvlášť dnes, když se ceny v obchodech zvyšují tempem sedmimílových bot. Nejhorší problém mám s jídlem - mám velkou spotřebu, zvlášť když se musím učit, a to při tom, co studuju, musím téměř pořád. Takže je samozřejmě otázka, jak se živit, aby to bylo výživné, dobré a zároveň levné. Několik způsobů jsem našla, takže pokud si náhodou najdu čas sem házet nějaké tipy, rozhodně tak učiním. A poznáte to podle nadpisu těžký život studenta. ;)

Tak uplynul další rok našeho života. Pro mě se poslední dva roky nesou ve světle velkých událostí a životních změn. Určitě jste si všimli, že příspěvků sem posílám pomálu. Není na ně čas, a když už se nějaký najde, trávím ho jinak, protože nechci jen sedět u počítače a psát (což dělám prakticky pořád, když se učím, jak jste si vy, co mě máte na facebooku či se mnou trávíte čas na irc, jistě všimli). Nicméně když už jich sem posílám tak málo přes rok, teď na konci vám nějaký ten čas věnuji a protože jsem velmi (možná příliš) sdílná, udělám zde shrnutí událostí, které mě za ten rok potkaly.

Ráda bych zde zveřejnila jeden log poukazující na to, jak se teď má organizace conů u nás. Všimla jsem si toho ve více případech, ale tenhle je krásně ilustrující. Jde o letošní Advík. Do začátku bych všem ráda sdělila, že s organizováním conů už mám své několikaleté zkušenosti, kdy jsem každý rok vypomáhala na dvou až třech conech ročně a někdy i v celkem vysokých funkcích. Vím, že organizování není žádná sranda, ale zastávám názor, že když už člověk něco dělá, měl by to dělat pořádně a udělat všechno proto, aby akce, se kterou vypomáhá, šla hladce. Na vkus většiny českých organizátorů jsem příliš aktivní. Nejednou mi mou snahu oplatili nadávkami, urážkami či dokonce křivými nařčeními z věcí, se kterými jsem ani neměla nic společného. Vezmu-li to tak, že může dojít k nedorozumění, budiž, ale proč si to tedy nenechají vysvětlit a proč nejsou poučitelní? Proč při své práci nepřemýšlí, jaký dopad bude jejich vystupování mít na samotný con? Proč se všechny mé dobře míněné rady míjí účinkem a dokonce se setkávají s okamžitým odporem, aniž kdokoliv cokoliv zkusí? Člověk asi musí být přirozená autorita, aby něco dokázal. Bohužel, mám sice schopnosti a odhodlání, ale přirozená autorita mi chybí. Takže tímto prosím ony přirozené autority, aby si na případy, jako je ten v následujícím logu, dávali pozor. Přece jen - chceme mít kvalitní cony, kde budou spokojení návštěvníci i organizátoři. Poznámka na závěr - druhá strana mě požádala, abych nezmiňovala její jméno, takže zůstává v anonymitě. Stejně tak zůstávají v anonymitě konkrétní organizátoři, které jsem v logu zmiňovala, abych jim nedělala problémy navíc a mohli případně v klidu zvážit, jestli není lepší příště víc zkoušet a méně se vymlouvat.

Tuším, že recenzi na nějaké dílo, kde vystupují personifikovaná zvířata, jsem tu ještě neměla. Většinou taková díla moc ráda nemám. Mám ráda zvířata, jaká jsou, mám ráda lidi, jací jsou, a nemám příliš potřebu tyhle dva prvky přírody míchat dohromady. Legenda o sovích strážcích se však stala tou šťastnou výjimkou potvrzující pravidlo, na kterou jsem se podívala a prohlásila "Tohle je přesně to, co jsem chtěla vidět." Musím tedy upozornit, že jsem se distancovala od sovího elementu v tomhle filmu - koukala jsem zkrátka na film, kde vystupují lidé v podobě sov, a podle toho taky bude vypadat má recenze.

Ač se zpožděním, přináším vám zážitky z každoroční ostravské chlastačky nazvané MAniFest. Pro mě to kupodivu nebyla jen chlastačka, byla jsem na celých dvou přednáškách a postřehla promítání minimálně dvou anime (to protože jsem se při nich snažila usnout, a nesmějte se mi. :P No dobrá, trochu můžete). Začalo to nicméně už v Brně, kde jsem se sešla se skupinou brněnských otaku vyrážejících stejným směrem.

Tak už si představuju, jak mě všichni kamenujete, když jsem slíbila report z Animefestu a pak nebylo nic. Ne že by nebylo o čem psát, ale já zkrátka neměla čas. Jak se to všechno seběhlo, popíšu. Budu se snažit být stručná, ale znáte mě...

No, to jsem tomu dala. Mám tu pár rozepsaných recenzí a teď jsem smazala několik pokusů o sdělení, co se stalo, dokonce zírám, že tu mám jeden z podzimu o Aki Macuri, kde jsem byla s Prasátkem. Vy jste mě tu od ledna neviděli. To je ale doba... mám pocit, že se toho stala hromada, na jednu stranu to uběhlo strašně rychle, na druhou to byla celá věčnost. Nějak si nemohu vybrat. Alespoň vám mohu říct, že ještě stále studuji, z japanistiky mě zatím nevyhodili a snad mě nevyhodí ani teď. Už se mi totiž zase blíží další zkouškové.

Ahojte, mám tu na vás jednu malou žádost - Lusi bude mít na AF přednášku na téma crossdresing, kdo můžete (i vy, co o daném tématu nic nevíte), prosím, vyplňte ho, zabere vám pár minut.