Tak vám sem posílám... báseň. Už je to zhruba rok, co jsem napsala svou poslední, pominu-li těch pár pokusů při překladech a tu maličkost pro Lusi (ta se nepočítá, hned zjistíte proč). Moje básně... nemají prakticky žádnou uměleckou hodnotu. Pokud jde o ně, obvykle je nepíšu vůbec pro nikoho, jen pro sebe samotnou. Možná je to jeden z důvodů, proč se je bojím poslední dobou psát - sice se mi chce, ale ten blog už čte tolik lidí, kteří mě znají, že jsem na básně zatím nenašla odvahu. Básně jsou asi tím, co nejvíc odhaluje moji pravou podobu. Jenže je mi divně, je mi divně strašně dlouho a už to asi vážně potřebuju. Takže máte smůlu. Je tu báseň, komu se to nelíbí, může se mnou třeba přestat kamarádit. :P

Ahoj! Mám pro vás několik rychlých zpráv. Zaprvé - ještě žiju (ale mám namále). Zadruhé - kdy se sem zase dostanu, netuším (zkoušky sice za chvíli skončí, ale protože jsem blbá a spoutu z nich nedala na první pokus, tak jsem si nádherně natáhla zkouškové a za týden nám zase začná pravidelná výuka. A bude jí zatraceně hodně). Zatřetí - prosím, kdo z vás jede na ANIMEFEST (7.-9.5., Brno) a měl by zájem mi tam vypomoci s nějakou organizací (recepce, šatny, hlídky, promítačka), dejte mi vědět na mail chill@sekai.cz nebo případně přes formulář na AF webu (odkaz níže), budu moc ráda. Maily mi klidně pište a ptejte se na podrobnosti nebo na cokoliv, otravovat mě tím nebudete (korespondenci ještě zvládám :)). Děkuji mnohokrát. Vaše chill

Na téma Avatar by James Cameron jsem tedy opravdu článek psát nemínila, už jen proto, že než jsem stihla cokoliv sesmolit, předběhl mě hintzu. Bohužel se mi ale přihodilo, že když jsem jednoho dne procházela své velmi oblíbené i méně oblíbené blogy a stránky, narazila jsem na spoustu postřehů, recenzí i parecenzí a kupodivu ohlasy byly kladné! Můj nevlastní bratr prohlásil, že Avatar byl jedním z nejlepších filmů, které viděl... a já se šokovaně ptám: "Proč proboha?!" Upozorňuji, že následující článek nemá za cíl film shodit, nicméně nemá s recenzí příliš společného, možná se v něm objeví těžce subjektivní myšlenky a je také pravděpodobné, že se spoustě z vás vůbec nebude líbit. :) Ach, jak jsem nadšená, že tohle mohu napsat.

Dámy a pánové, musím se vám omluvit, ale teď už se fakt musím někde vyřvat. Co je příčinou mého vzteku? Facebook. Pokud jej máte rádi, doporučuji vám si tento příspěvek nečíst. Je absolutně subjektivní a mohl by vás pořádně pobouřit.

Aneb všude bílo, asi se mi to nezdá, po více jak deseti letech konečně prožiji bílé Vánoce! Yay! Před Vánoci jsem prochladla a vézt domů mě musel táta, protože jsem nebyla pomalu schopná se postavit na vlastní nohy. Stresu z natřískaného zkouškového, kdy na mě jakožto na jedinou studentku kombinace japonština-italština nikdo nebere ohled, mám nad hlavu, dárky jsem vůbec nestihla pořídit, ale lidi kolem mě jsou tak úžasní, že se to přece vyplatí. Moc dík Elien za skvělý předvánoční akční sekai sraz, k němuž jsem opět nestihla napsat report (to vám dlužím ještě Fénixcon a premiéru představení Bó šibari Malého divadla kyogenu). Moc dík celé své rodině, že se o mě tak pěkně stará, moc dík Cirdanovi za opětovné dodávání sebedůvěry a moc moc dík hintzuovi, že to se mnou celý ten rok zvládl vydržet (a snad bude zvládat i nadále). :-* A samozřejmě děkuji i všem ostatním, kteří mi neustále dokazují, že jsou se mnou rádi a nelitují toho. :)

K-popovou skupinu s názvem DBSK (Dong Bang Shin Ki) v podstatě skoro neznám. Vím, že jde o pět vokalistů, kteří rozhodně nevypadají na svůj věk. Taky jsou nesmírně nadaní, spoustu písniček nazpívali bez doprovodu jakýchkoliv nástrojů a musím říct, že ty písničky jsou prostě boží. Skupinu mi však trochu přiblížila série sitcomů nazvaná Banjun Drama. DBSK v ní totiž hrají sami sebe.

Ahojte všichni. Mám pro vás velký úkol - ve vašich rukou je nyní osud mé seminární práce z Četby japonské beletrie v překladech. Proč? Rozhodla jsem se, že při jejím psaní využiji i názorů ostatních čtenářů, proto bych vás chtěla poprosit, abyste mi vyplnili jistý dotazníček. Je to jen třináct otázek, z nichž pět nemusíte vůbec vyplňovat. Je anonymní a nezkoumá žádné znalosti, pouze názory. Prosím, pomozte mi, vyplňujte a šiřte dále (klidně třeba hoďte i na vlastní stránky, já budu jen ráda). Pokud se vám bude chtít, rozepište se, i to se mi hodí. Mnohokrát děkuji.

Mám takový nejasný pocit, že už je to nehorázně dlouho, co jsem naposled psala něco o sobě. Pro ty z vás, kteří mají tyto příspěvky rádi a neustále žadoní o další, tu teď jeden mám. Možná ani nebude příliš dlouhý - i když, uvidíme. Koukejte se na to z pohledu pisatele - právě teď začínám něco psát a ještě vůbec nevím, v co se to vlastně vyvine - jako lidský život.

Vítejte do rána v podivně mlhavém světě, kde nic není takové, jak to na první pohled vypadá. Zde si totiž nikdo nemůže být jistý, jestli náhodou na ulici nepotká obřiho kocoura, který je vlastně učitelem baletu, krávu, jež by mohla být s trochou představivosti jeho žákyní, nebo třeba malé roztomilé děvčátko, co chodí jako kachna, mluví jako kachna, chová se jako kachna, dokonce se jmenuje Kachna... a ve skutečnosti je to kachna. Bohužel i taková kachna se čas od času může zamilovat.

Když jsem byla malá, měla jsem v oblibě loli sukýnky a roztomilé blůzky. Měla jsem jich pomálu, a tak jsem je také zřídkakdy nosila. To, že v té době nebyly trendy, je ale fakt, který ze mě na dlouhou dobu udělal freaka, který se neumí oblékat. Dnes mám již nějaký ten pátek nejvíce v oblibě co možná nejpytlovatější teplákové soupravy. Trendy to sice není, ale aspoň je v tom dobře a teplo. Se svým vkusem a množstvím peněz se mi ovšem do trendu snad nikdy trefit nepodařilo.